A Perun děl: "Budiž rozplynuta ty, jež nejsi ani plod jara, ani plod zim"

Zlatá koruna

Největší taneční mistři jsou stejně pavučiny a kabáty ptáků.

Bolšoja Moskva, svůdník Petrohrad a nedostačující padesátka

Moieciu de Sus.

Druhá pavučina

Bude obtížné navázat na zpřetrhanou nit.
Složky přetékají, duše křičí do prázdna.
Chybíš mi, blogu.

Už nejsem měsíční dítko na zeleno.

Neběhám tolik po lesích a nevzývám pohanská božstva.

A dready jsem nenávratně uložila k nekonečnému spánku do šuplíku. Možná už je nikdy nevyndám. Taky jsme si ostříhala vlasy a skoncovala se všemi tradicemi, jak jsem to vždycky plánovala. Vypitvala jsem žížalu a stávám se vesměs býložravá. 

Ale srnky běhají stále rychleji než já. A ptáci zpívají stále lépe. Moje hudba už téměř nemá slova. A prozatímně jsem se germanizovala. Angličtina už není tak docela kůl - to možná ano, ale není sexy.

 A krok za krokem se učím vznášet nad podlahami sálů v krásných šatech. Ušlechtilá forma levitace. Je to jako kouzlo.
A zimu snáším čím dál hůře.
Ale jsem šťastná. Rozpolcená, ale šťastná.
A začínám uznávat polygamii, protože zjišťuji, že miluji hodně lidí na tomto světě.

Tímto jsme chtěla nastínit všechny zvrhlosti, kterých se nyní dopouštím. Amen.