Druhá pavučina

Bude obtížné navázat na zpřetrhanou nit.
Složky přetékají, duše křičí do prázdna.
Chybíš mi, blogu.

Už nejsem měsíční dítko na zeleno.

Neběhám tolik po lesích a nevzývám pohanská božstva.

A dready jsem nenávratně uložila k nekonečnému spánku do šuplíku. Možná už je nikdy nevyndám. Taky jsme si ostříhala vlasy a skoncovala se všemi tradicemi, jak jsem to vždycky plánovala. Vypitvala jsem žížalu a stávám se vesměs býložravá. 

Ale srnky běhají stále rychleji než já. A ptáci zpívají stále lépe. Moje hudba už téměř nemá slova. A prozatímně jsem se germanizovala. Angličtina už není tak docela kůl - to možná ano, ale není sexy.

 A krok za krokem se učím vznášet nad podlahami sálů v krásných šatech. Ušlechtilá forma levitace. Je to jako kouzlo.
A zimu snáším čím dál hůře.
Ale jsem šťastná. Rozpolcená, ale šťastná.
A začínám uznávat polygamii, protože zjišťuji, že miluji hodně lidí na tomto světě.

Tímto jsme chtěla nastínit všechny zvrhlosti, kterých se nyní dopouštím. Amen.