Jediný upír. Naprosto rozkošný.
Smečka, hrad, lidi, krávy, hory, dřevo.
Tolik jsme si tam přála zůstat věčně.
Ušetřila jsem vás pohledu na krásné lidské ksichtíky. Udělala jsme si tam smečku psů. Těch místních. Naprosto jsem jim propadla. Nemuseli jste je krmit ani hladit, stejně se vám srdcem oddali. Byli mou ochranou i nejbližšími přáteli. A to ruku na srdce - nejsem psomilná,
Chci jen málo - být smržem na úpatí krásné hory. A všichni mě milujte,
Bran vám pak bude vždy otevřen - nejroztomilejší z hradů. Upíři se vysáli navzájem, je mi líto...
No comments:
Post a Comment