Thursday, 30 October 2014
Tuesday, 28 October 2014
Druhá pavučina
Bude obtížné navázat na zpřetrhanou nit.
Složky přetékají, duše křičí do prázdna.
Chybíš mi, blogu.
Ale srnky běhají stále rychleji než já. A ptáci zpívají stále lépe. Moje hudba už téměř nemá slova. A prozatímně jsem se germanizovala. Angličtina už není tak docela kůl - to možná ano, ale není sexy.
A krok za krokem se učím vznášet nad podlahami sálů v krásných šatech. Ušlechtilá forma levitace. Je to jako kouzlo.
A zimu snáším čím dál hůře.
Ale jsem šťastná. Rozpolcená, ale šťastná.
A začínám uznávat polygamii, protože zjišťuji, že miluji hodně lidí na tomto světě.
Tímto jsme chtěla nastínit všechny zvrhlosti, kterých se nyní dopouštím. Amen.
Složky přetékají, duše křičí do prázdna.
Chybíš mi, blogu.
Už nejsem měsíční dítko na zeleno.
Neběhám tolik po lesích a nevzývám pohanská božstva.
A dready jsem nenávratně uložila k nekonečnému spánku do šuplíku. Možná už je nikdy nevyndám. Taky jsme si ostříhala vlasy a skoncovala se všemi tradicemi, jak jsem to vždycky plánovala. Vypitvala jsem žížalu a stávám se vesměs býložravá.
Ale srnky běhají stále rychleji než já. A ptáci zpívají stále lépe. Moje hudba už téměř nemá slova. A prozatímně jsem se germanizovala. Angličtina už není tak docela kůl - to možná ano, ale není sexy.
A krok za krokem se učím vznášet nad podlahami sálů v krásných šatech. Ušlechtilá forma levitace. Je to jako kouzlo.
A zimu snáším čím dál hůře.
Ale jsem šťastná. Rozpolcená, ale šťastná.
A začínám uznávat polygamii, protože zjišťuji, že miluji hodně lidí na tomto světě.
Tímto jsme chtěla nastínit všechny zvrhlosti, kterých se nyní dopouštím. Amen.
Labels:
autumn,
nature,
Shot moments,
Smoke signals,
sunny,
wood
Monday, 9 June 2014
Motýl bez křídel v koláči. Obrněná kostka cukru na talíři.
Den ode dne zjišťuji, že jsem čím dál větší podivín.
Originálním způsobem jsme měli přetvořit v rámci učiva psychologie obyčejné útvary. Vzala jsme to s tou originálností nadmíru vážně (opravdu, míra kreativity značně přetekla) a vymyslela jsme si mimo jiné úplně nové předměty. Vůbec jsme nepochopila zadání. Někdy se vážně nechytám.
Jen štěstí, že nejsem hlavou dolů. Miluju svojí zahradní houpačku. Uštědřila mi i pád. Láska začíná být vzájemná.
Thursday, 10 April 2014
Saturday, 25 January 2014
Friday, 24 January 2014
Contrast of the shadow
For now I've choosen Klarka as my victim. Maybe it's because of her new hairlook. She wasn't ready. However, I don't care...
Thursday, 23 January 2014
Behind the scene: School film awards, making-of video
Tak jsem se na celé dva týdny stala jednou z kameramanek výjevu, který kropí Shakespaerovo dílo chcankami. Ale stojí to za to! Montékové jsou beliebři a Kapuleti directionerové. Šíleně se hejtí!
Až z toho něco bude, podělím se, ale do té doby...
V podstatě jde o video na pololetní akademii. Splácávali jsme to na poslední chvíli. Už se nemůžu dočkat, jak to na mě celkově vyjukne. Ale myslím, že dobrý...Určitě Třeba letos konečně (po těch všech úmorných letech druhých míst) vyhrajeme.
Až z toho něco bude, podělím se, ale do té doby...
V podstatě jde o video na pololetní akademii. Splácávali jsme to na poslední chvíli. Už se nemůžu dočkat, jak to na mě celkově vyjukne. Ale myslím, že dobrý...
Saturday, 18 January 2014
Shadows of the sun
Mám pár přátel. Duby, buky, smrky, jedle, lípy. Borovice jsou pak jako velcí huňatí psové, na který by se jeden nesměl zlobit a nemohl by se jich ani bát.
Moji rodičové žijí svůj jednoduchý život. Otec spravuje televizi a matka tráví čas dopravou. Jezdí hodiny po trase televize-počítač. Já jim nerozumím. Svět je v posledních měsících strašně tupej. Stejně tupej, jako dnešní fotky. Nachodím kilometry od pláče k smích a to se ani nepohnu. Nadýmají mě každodenní nedorozumění. A bohové se zlobí. Těm taky nerozumím a nic mi neobjasnil kněz. Promarněný dny jenom míjím z okýnka vlaku. Ale za ten smích mi to stojí!
Paul Polanky/Tíživé mlčení Wladyslaw Szipilman/Pianista
Vladimír Mátl/Krajinou druidů aneb Keltové na území Čech.
Tady někde měl bejt sníh...
Snad se tam dostanu, v tomhle měsíci jsem měla plno plánů, ale všechny se mi zhroutily.
Wednesday, 15 January 2014
15 & 16
Zdeňka Bezděková: Říkali mi Leni
Středa, patnáct, šestnáct, čtrnáct. Náš letopočet, který je však údajně Kristův. Ostatně, co bychom s ním my dělali? Pokud je náš, nemáme se za co ramenit.
Dýně je o rok starší! Není nad tykve!Podávejte s božskou krmí sem!
Dobrou chuť vašim očím, Elinka to výborně ukuchtila.
Subscribe to:
Posts (Atom)








